Obec Želeč

Ilustrace Vinci Hehla (1901-1977) na téma přísloví, nesežehla hromobití dvou válek, nepadly za oběť světlým zítřkům a nezašantročil je ani dnešní kurs výprodeje starého umění do zahraniční. Šedesát skvostných, drobnomalebných obrázků, nabídla lavině hostů na vernisáži za tónů vznešené hudby a pod doteky dubnového slunce, Obrazárna Špejchar Želeč.

Podvečer začínal vážně, uctěním památky želečského rodáka, hrdiny britského Královského letectva, podplukovníka in memoriam Ladislava Říhy, který padl v leteckém souboji nad Severním mořem v roce 1942. V jeho případě, jakoby citát Odvážným štěstí přeje, zmeškal osudový let bombardéru. Hrdost na vlast a povinnost hájit její svobodu, se nekrčila pod stolem a neležela doma za pecí, jak k takovému postoji svádí na výstavě jiná ilustrace, s textem Sladké nicnedělání. Mnozí čs. vojáci se zvedli k mohutným  činům a platili za ně nevratnou daň.

Nebývá pravidlem, že každá žena mrští po svém muži při jeho návratu z hospody hned hrncem, čemuž odpovídal obrázek s popiskou - Všude dobře, doma nejhůř. Na druhé straně asi platí zobrazení šlechtice se šlechtičnou, kam se přitulil text - Kde je koza uvázaná, tam se musí pást.Citáty, nápaditě odlité do kreseb, obrazárnou zavoněly, jako čerstvá pryskyřice staletého stromu. Rčení převlečená do humorných úprav se zavrtávala návštěvníkům do duší a probouzela paměť k ukládání poznatků a prožitků, prostupujících  houštinou návštěvníků.

Kdo veselé je mysli, na lékaře nemyslí - ovšem malbou naznačené provozování radostí s rozveselenou dívkou, v mužích všechny neduhy nezahubí, spíš možná mu nějaký přidá. Čas v naší společnosti už ocelově potvrdil, že Není všechno zlato, co se leskne a není všechno pravda, co se pleskne. Bohužel, někteří z nás, jenž si nevzali k srdci varování svatého Barnabáše, Nehraj, nepohráš, už bydlí na lavičce  parku.

Moudrost je vzácná paní. Smích léčí. Barva těší. To všechno malíř Hehl dobře věděl a proto ochutil hřejivé výjevy, plné komických postav, mletým kořením toho, co mu urodil talent, dopěstovaný studiem uměleckoprůmyslové školy. Přestože mezi válkami ilustroval dvě desítky knih, po roce 1945 se veřejně téměř odmlčel a sličnou sbírku svých Přísloví v obrázcích rozšiřoval už jen řídce.

Ale něžné obrázky moudrého poselství se nevytratily, vystavují se, Obrazárna Špejchar Želeč je vydala knižně a publikace se na vernisáži rozprchly z pultu, jako když do zaječího hnízda střelíš. A Hehl mířil špičkou štětečku namáčeném v temperových barvách vysoko, zatraceně přesně střílel, takže co rána, to trefa do slabin naší malosti a hloupého jednání, co rána, to drobný průstřel vesty naší přetvářky.

Knihu i výstavu završuje půlka věty Chytrému napověz… a rčení Má múzo neplakej, teď přijde pán jinakéj.

Jiný pán přijde, ale moudrost mu akademický titul ani vysoká funkce nenadělí. S tou se musí narodit anebo ji trochu nasát na výstavě trvající až do 30.června 2015.

Autor článku: Pavel Šmidrkal